Základní úvod do Eye Trackingu
Eye tracker je zařízení,
které podle samotného názvu funguje na
principu
„sledování očí“.
Již v roce 1879 bylo Louisem Émíle
Javalem popsáno
pozorování čtenáře, kdy tento
namísto plynulého očního pohybu
vykonával při
čtení nepravidelné pohyby, při kterých
docházelo k relativnímu
zastavení
oka (fixaci) a pak přeskoku k další
fixaci (sakádě). Metoda byla založena
na obyčejném pozorování
pouhým pohledem na zrcátko
umístěné před subjektem,
který četl text.
Louis
Émíle Javal (1906)
Zdroj: cs.Wikipedie.org
Následně vzniklo mnoho technik
určených k přesnějšímu
záznamu pohybu
oka, od mechanických, kdy se využívalo
neprůhledných destiček ve formě
kontaktní čočky s průřezem pro zorničku a
napojením pomocí lanka na jehlu
pro záznam (Edmund Huey), případně
připevněním zrcátka na čočku a
odrážení
paprsku na fotosenzitivní vrstvu (Marx a Trendelenburg,
1911). Tyto mechanické
metody nebyly zrovna příjemné a navíc
se mohla při rychlejším pohybu oka čočka
smýknout po bulvě oka.
Téměř paralelně
s mechanickými metodami se začalo pracovat
s optickými. Ze začátku
pomocí fotografií a později i video
záznamů.
V dnešní době je tato metoda
ideální vzhledem k možnosti
využití výpočetní
techniky a výrazné možnosti rychlé
analýzy mnoha sledovaných dat.
V současnosti se
využívá nasvěcování oka
infračerveným světlem, které
nemá vliv na změnu velikosti zorniček a metoda pracuje na
principu odrazu
světla od mnoha odrazových ploch
tvořící jednotlivé části
oka. Světlo, či
paprsek je vysílán z pevného
zdroje a odrazové body tvoří tzv. Purkyňovo
obrazy. Vzniká mnoho odrazů a samotné oko při
svém pohybu vytváří různé
odrazové plochy s různým
zakřivením, které při vysoké frekvenci
snímání
oka a rychlých výpočtech dokáže určit
střed zaměření oka na sledovanou plochu
například s přesností 0,5°
zorného úhlu oka. Tato přesnost
převyšuje
přesnost samotného oka a v kombinaci
s rychlostí sběru dat výrazně
převýší i samotnou schopnost
lidského oka sbírat informace.
Výsledkem sběru dat pak obvykle bývá veřejnosti známé zobrazení pomocí Heat Map (viz obrázek nad). Toto zobrazení prezentuje shluky fixací co do prostoru a bežně i času v daném zvoleném rádiusu. Větší počty fixací pak tvoří barevné "fleky", které s počtem fixací v daném místě mění svou barvu. Více fixací je bežně prezentováno červenou, menší počty přecházejí přes zelenou do ztracena (barvy lze nastavit i jinak).
Skutečným záznamem však jsou samotné fixace (zastavení oka) a sakády (nejkratší cesta mezi po sobě jdoucími fixacemi). Lidské oko ovykle udělá během jedné vteřiny 4-6 fixací, přístroje obvykle fungují od 30 (přenosné verze a brýle), přes 120 - 300 (stacionární přístroje), nad 1000 fixací (laboratorní přístroje).
K vyhodnocení pak je k dispozici výstup např do MS Excel založený na nabídce software a volbě každého výzkumného pracovníka. Navíc není nutno zpracovávat tisíce řádků za minutu, ale lze využít možnosti AOI (Areas of Interest) - body zájmu - a na jedlotlivých nasnímaných datech vybrat jen "zajímavé" oblasti a ostatní vypustit.
Zkoumat lze texty, obrázky, videa, web stránky, záznamy z externí kamery a plochu počítače. V podstatě tedy vše co do počítače dostaneme a lze pomocí externí kamery experimentovat i s tím co tam nedostaneme, případně nasadit ET brýle a vyrazit do terénu.
Naše laboratoř nabízí tedy nekonečné množství možností a je jen na zájemcích o tuto technologii zda si najdou svůj prostor a oživí ho svým nápadem.